Naší snahou bylo a zůstává otevřít se dalším kontaktům a sdílet zájem o výzkum tohoto dlouho spíše opomíjeného, ale dnes už běžně přijímaného fenoménu. Ze začátku jsme tak trochu možná čekali, že se stane nějaký zázrak, že za námi něco přijde samo. Zázrak nenastal. Postupem času se ale naše cesty i díky těmto stránkám přece jen zkřížily s řadou zajímavých a milých lidí, za což jsme rádi.

Stále žijeme v oblasti Sudet, na území s vykořeněnou a násilně přerušenou kulturní identitou, která se však s odstupem času vytváří nově: V třetí či čtvrté generaci již s mnohem větší pokorou a porozuměním k historické paměti míst, v nichž se denně pohybujeme.

Během uplynulých let intenzivního, někdy až zběsilého výzkumu se nám podařilo zmapovat některá doposud bílá místa příběhu dějin umění českých zemí. Nesnažili jsme se tento příběh rozbít nebo násilně převrátit, nýbrž doplnit – ukázat jeho zákruty, světlá i temná místa, souvislosti. Měli jsme příležitost realizovat jako zaměstnanci paměťových institucí i na vlastní pěst několik vědecko-výzkumných projektů, uskutečnit scénáře výstav, uspořádat konference.

Velkorysá nabídka Martina Součka z nakladatelství Arbor vitae nám otevřela možnosti publikovat a nasměrovala nás k dlouhodobé spolupráci s grafikem Janem Havlem. Jeho práce zásadním způsobem formovala naše uvažování nad knihami a výstavami jako médiem a dodnes určuje jejich podobu. Posléze, už pod hlavičkou Technické univerzity v Liberci, Národního památkového ústavu, Oblastní galerie Liberec či dalších institucí jsme připravili přednášky, knihy, texty a výstavy, skrze něž jsme se snažili předat odborné i širší kulturní veřejnosti naše nadšení a poznatky.

Náš zájem jako historiků umění nespočívá pouze v retrospektivním zkoumání někdejší německy hovořící scény Čech, Moravy a Slezska, potažmo meziválečného Československa. Naopak. Stále více se toto zaměření snažíme přesahovat, zkoumat jej s nadhledem, v širších souvislostech, se zaměřením na další menšinové či nekanonické projevy. Navzdory tomu nás ani dnes úzce profilované téma „českých Němců“ nepřestává fascinovat. Stále nás zajímá poznávání a další objevování německočeského umění, díla, informace, archivní materiál. Sebevědomě věříme, že jsme schopní s těmito informacemi kriticky pracovat a dále je smysluplně rozvíjet, propojovat je a interpretovat, ať už v rovině výzkumu nebo znalectví. A to i v horizontu přesahujícím hranice v čase uzavřeného, především etnicky definovaného příběhu německy hovořící scény v centrech i regionech někdejšího československého prostoru.