Ve spolupráci s kurátorkou Musea MORE Julií Dijkstrou a s mojí ženou Annou Habánovou jsme připravili výstavu moderních realismů, které vznikly v československém prostoru v rozmezí let 1918 až 1945. Oslovení přišlo v návaznosti na konferenci a projekt GAČR, na který měla navazovat výstava plánovaná původně do Liberce. Výstava se neuskutečnila, ale nizozemští kolegové z muzea specializujícího se na realistickou malbu měli přesto nadále o výstavu zájem. Zajímala je malba, ne fotka a film. Rozhodli jsme se proto projekt uskutečnit ve spolupráci s nimi na vlastní pěst. Byla to výjimečně produktivní, milá a poučná spolupráce. A rovněž zkušenost, jak být současně kurátory i producenty a pomoct vyřešit vyvezení 80 děl z České a Slovenské republiky do zahraničí. K výstavě vyšel i pěkný katalog. Myslím, že jsme v něm napsali nejlepší texty k tématu. Hodně jsme o nich s nizozemskými kolegy diskutovali. Dotlačili nás k tomu začít o tématu znovu víc přemýšlet v dalších souvislostech a dopracovat odpovědi na otázky, které zajímaly je. Vznikly dvě studie, plus chronologie a kulturně-historický úvod pro nizozemské publikum. Vše vyšlo v nizozemštině. Pro výstavu i katalog jsem vytvořil statickou mapu, byla hned v úvodu a ukazovala mj. jak daleko bylo z Československa do Nizozemska, ale třeba také z Prahy do Košic. V části věnované chronologii jsme pracovali i s dobovou mapou, reflektující hustotu zalidnění a rozdílnou míru  indrustrializace někdejšího československého prostoru. Mělo to význam kvůli vysvětlení konstelace regionů a menšin.

Celý projekt se odehrával v období covidu, formou online meetů a emailů, v permanentní nejistotě uskutečnění a s rizikem návštěvnického fiaska v případě uzavření galerií. Výstava se otevírala snad druhý den po uvolnění přísných opatření v Nizozemsku. Do poslední chvíle nebylo jasné, jestli vůbec otevřená bude. Krátce na to došlo k ruské agresi na Ukrajině, která mě uvrhla do deprese a pochybností o smyslu našeho počínání. Navzdory tomu mi celý projekt dodal především sebedůvěru, že neviditelná práce dává smysl a někdo ji chápe. (IH)